Až vyjde první hvězda

Pomalu, ale jistě se blíží nejkrásnější čas v roce. Advent je již v plném proudu a budu moc rád, když si čekání na Štědrý den zpříjemníte přečtením těchto řádků. Život v naší obci byl dříve velmi těžký a hlavní živobytí obyvatel bylo zemědělství. Pěstovalo se žito, pšenice, oves a horská pole nabízela možnost pěstování tzv. křibice (odrůda žita) či pohanky. O to více se lidé vážili toho, když se urodilo a nebyla nouze. Pokud se ovšem neurodilo, znamenalo to velmi těžké časy a tak máslo, sýry, vejce šly na prodej. Adventní dobu otevíral svátek sv. Ondřeje, kde děvčata chodila klepat na kurník a s napětím očekávala, co je příští rok čeká. Pokud se z kurníku ozvala slepice, musela na svatbu čekat další rok. Ozvalal-li se však kohout bylo to znamení, že se do roka vdá. Dalším důležitým svátkem adventní doby byl svátek sv. Barbory a sním i tradice tzv. barborek. Svobodné dívky v tento den utrhly větvičky třešně či višně a ty daly do vody. Pokud do Štědrého dne větvičky rozkvetly, tak mohly očekávat, že se do roku vdají. Po svátku sv. Barbory se slavil svátek sv. Mikuláše, který procházel celou vsí a obdarovával hodné děti. Přišla doba, kdy se vše utišilo a všichni se pomalu začali připravovat na Štědrý den.

Nastal Štědrý den a od rána se držel půst. Hospodyně hned z rána namazaly kliky medem, aby do domu přišly jen samé vzácné návštěvy. Pekly také vánoční pečivo a to i pro zvířata, neboť ta na Štědrý den mluvila lidskou řečí. Když hospodyně dopekly, ruce od mouky a těsta otíraly do kmenů nerodících stromů a prosily je, aby příští rok přinesly velkou úrodu. S velkou péči se začal připravovat stůl, na který se položilo nevymlácené obilí a zakrylo se bílým ubrusem a také se na stůl dalo po trošce od všeho, co se v hospodářství vypěstovalo. Hrst pohanky, žita, cibule, česnek, jablka, ořechy, hrušky atd. Čestné místo na stole měl pecen chleba. Dříve, než začala štědrovečerní hostina, tak se v okně zapálila svíčka, která znamenala že rodina začíná jíst a v tuto dobu nesměl do domu vstoupit žádný host, a také nikdo nesměl od štědrovečerní večeře odejít.

Štědrovečerní večeře začala až tehdy, kdy na obloze vyšla první hvězda. Večeře začala modlitbou a hospodář každému dal kousek chleba či oplatky s medem, aby po celý rok byli všichni zdraví. Poté se začala podávat polévka. Na Valašsku to byla ščedračka, někde zase houbová, hrachová, kvaková (tuřínová) nebo i kyselice. Následovala pohanková kaše s medem, jinde to byla čočková či hrachová kaše. Na stole byl taky jablečný závin, sušené švestky a ořechy. Po hostině se mohlo začít zpívat a věštit. Rozkrajovalo se jablko, házelo se střevícem, nesmělo se prát a věšet prádlo a další.

Mnoho tradic dodržujeme i dnes a jistě si některé na Štědrý den opět vyzkoušíme a připomeneme. Současná doba nás však stále nutí spěchat, neumět se zastavit a být neustále online. Využijme proto adventní doby a blížících se vánočních svátku k tomu, abychom se zastavili a zvolnili a společně přinášeli jen radost a úsměv.

Dovolte mi abych využil těchto řádků a popřál Vám všem krásné prožití vánočních svátků a v novém roce mnoho zdraví, štěstí a rodinné pohody.

Váš Ondřej Kudělka

zdroj: https://www.lideazeme.cz/, https://cesky.radio.cz/vanoce-na-valassku-8600773